Pátá kapitola
" Nezdála se ti Edita včera nějáká divná??" Editin táta byl pohodlně natažený v křesle a sledoval televizi. jeho manželka zvedla hlavu a na chvíli přestala vyťukávat písmena na klávesnici svého notebooku: " Jak to myslíš divná?? Zdála se mi naprosto v pořádku, jako jindy." " Já nevím, včera při večeři mi připadala taková skleslá, smutná, pořád se zasněně dívala do talíře a ani nepromluvila." " Já jsem si vážně ničeho nevšimla, možná má nějákou depresi, jako každá holka v jejím věku." Martin trochu zvýšil hlas a vyčítavě se zadíval na svou manželku: " Samozřejmě, ty si stejnak ničeho nevšímáš!! Zajímá tě jenom, ta tvoje pitomá práce!! Sotva přídeš domu, už zase sedíš u toho tvýho krámu a datluješ tam ty svý faktury, jako bys to nestihla v práci!! Ani si nepamatuju, kdy jsme si naposled pořádně popovídali jako manželé a ani nemluvím o tom, že na poslední společné večeři jsme byli naposledy tak před třema rokama!!" Ivana se na něj zůstala překvapeně dívat s pootevřenou pusou. V poslední době se spolu opravdu moc nebavili,ale tohle vážně nečekala. Myslela si, že chápe, jak je pro ni důležité to , že ji povýšili a aby se na tom místě udržela, nesměla zanedbávat své povinnosti. " Ale... tak to není!! Sice jsem na vás teď měla méně času, ale..." Martin ji ani nenechal doříct větu: " Hlavně, že se máš na co vymluvit!!" Takhle naštvaného ho hodně dlouho neviděla. Martin popadl svou pracovní brašnu, vyšel z obýváku a prásknul za sebou dveřmi. Ivana zůstala zírat na zavřené dveře. V Hlavě jí stále zněla jeho slova. Po tváři se jí začala kutálet velká slza. Rozplakala se. Věděla, že to, co řekl je pravda. Zvedla hlavu a uslzenýma zarudlýma očima se podívala na hodinky. Čísélka na ciferníku se jí rozmazala, až když si otřela oči kapesníkem, zjistila, že už má být dvě minuty v práci. Bylo půl osmé, když volala šéfovi, že přijde pozdě. Já jim to vynahradím, oběma. Připravím dobrou večeři a uděláme si hezký večer.
Sorry,ale...
(Zikina, 8. 8. 2007 19:22)