Sedmá kapitola
Sabina seděla ve své lavici ve škole. Nevnímala, co se děje kolem ní jenom stále hypnotizovala hodiny, aby se ručička konečně pohla trochu rychleji. Ale mělo to spíš opačný účinek, čas jako by se zastavil. Do konce vyučování zbývalo pouhých šest minut, ale pro Sabinu to bylo jako celá věčnost. Vůbec jí nezajímal celkem zajímavý výklad jejich profesorky biologie, myslela na jediné. Na Editu. Celý den byla úplně mimo. Při hodinách vůbec nedávala pozor. O přestávkách neúnavně volala Editě. Dokonce už přemýšlela, že zavolá paní Malinové, ale pak jí to Honza rozmluvil, protože by ji mohli jenom zbytečně vynervovat. Po třídě se rychle šířily drby o tom, co se asi Sabině stalo, že se tak podivně chová. Nakonec se ujala domněnka, že je zamilovaná. Holky začali s nenápadným výslechem, ale Sabina je jenom naštvaně odbyla. Ale když ji holky začaly i sledovat a viděli ji na chodbě s Honzou, jak se spolu neustále o něčem baví, udělaly si vlastní závěr. Po třídě se to samozřejmě rozšířilo rychlostí blesku. Za chvíli už to věděl každý, a kdyby to náhodou někomu ušlo, napsali to i na nástěnku. To už bylo na Sabinu vážně moc. Strhala papíry z nástěnky, ale neřekla ani slovo jenom v duchu zuřila. Ale ani tohle ji nedokázalo odvrátit od myšlenek na Editu. Konečně zazvonilo. Sabina naházela věci do tašky a vylétla ze třídy. Běžela po chodbě a vrážela do studentů, kteří vycházeli ze tříd. Najednou ji někdo chytil zezadu za tašku a ona se prudce zastavila. Byl to Honza. " Kam tak letíš??" " No kam asi, za Editou." " A proč tak chvátáš?? Nemá to vůbec žádný význam, protože stejnak budeš čekat na autobus a navíc takhle na sebe jenom zbytečně upozorníš. Takže se uklidni. " " Já jsem úplně klidná. Nech mě na pokoji. Je to jenom moje věc, kam jdu a co dělám, takže laskavě pust moji tašku!!" vyštěkla Sabina. Honza pustil její tašku. " Promiň, Honzo, já to tak nemyslela. Mám hroznej strach o Editu.." řekla omluvně už mírnějším hlasem." Já to chápu. Taky se o ní strašně bojím. Tak půjdem na tu autobusovou zastávku??" navrhl smířlivě. " Jo to bude asi nejlepší." Pomalu vyrazili po chodbě ke schodům.
seven
(papaja, 5. 3. 2007 17:18)